Dnes začnu trochu zeširoka. 13. října 2020 přestavil Apple nový iPhone 12 a hlavním mottem celé produktové prezentace (tzv. key note) byla rychlost. Ptáte se, proč rychlost? Podobně jako telefony s operačním systémem Android i Apple implementoval do nových telefonů schopnost přijímat signál z 5G sítí. Otázka zní: K čemu je to dobré? Co přinesou nové zařízení s podporou 5G z pohledu nás, běžných uživatelů?
Sítě páté generace se poslední dobou staly poměrně velkým tématem. Negativní předsudky kolem 5G sítí jsem popisoval v jiném blogu, a proto se dnes budu věnovat pouze jejich světlé stránce. Většina lidí vnímá 5G jako cestu k budoucnosti se superrychlým internetem, ve které stahujeme celou sérii Hry o trůny během několika minut přímo na našem mobilním telefonu. Mimo rychlost je ale další klíčovou vlastností výrazně rychlejší odezva (latence), kterou by v budoucnosti měly využívat například autonomní automobily, pro něž je rychlost reakce současných LTE sítí nedostatečná.
Často opomíjeným přínosem 5G sítí je také jejich kapacita (v době COVIDu a omezení shlukování lidí na počet 2 je tato vlastnost poměrně nedůležitá). Vyšší kapacitu bychom měli pocítit zejména při hromadných akcích jako jsou desetitisícové koncerty nebo sportovní utkání. Při pokrytí stadionu pomocí 5G bychom měli být schopní uploadovat instastories jedna báseň. Díky vyšší kapacitě budeme také moci do sítě připojit velké množství dalších zařízení a posunout se blíže k internetu věcí (smart home je pouze začátek).
No jo, ale s 5G to není tak jednoduché, jak by z řádků výše mohlo vyplývat. Můžeme se totiž setkat s více „druhy 5G“. Abych to dokázal vysvětlit, bude dnešní blog muset být trochu více technický, za což se předem omlouvám.
5G technologie totiž využívá různé rádiové frekvence, díky nimž se data šíří až do koncových zařízení. V praxi se tedy setkáváme s tzv. low-bandem (frekvence o vlnové délce několik set MHz), mid-bandem (např. pásma 3,5 až 3,7 GHz) a tzv. milimetrovou vlnou (až desítky GHz). Nebudu popisovat, jak využité spektrum ovlivňuje technické parametry sítě, ale spíše se pokusím popsat, jaká je současná uživatelská zkušenost s 5G.
Pro zájemce doporučuji podcast technologického webu The Verge, kde se věnují právě novým iPhonům 12. Z jejich testování v USA například vyplývá, že 5G je v současnosti obrovský mix reálně dosažených rychlostí stahování. Dle očekávání v přímém pokrytý milimetrovou vlnou dokázali běžně naměřit rychlost stahování 1000 Mbps, což je neskutečná rychlost. Při testování mid-bandu (nižší frekvence než 6 GHz) ale výsledky jednoznačné nebyly. Dosažené rychlost sice dosahovali 150 Mbps, ale často recenzenti naměřili i nižší rychlosti, než nabízí současná LTE technologie.
V USA jsou zatím s výstavbou nových sítí na začátku, ale je jasné, že zkušenost s 5G bude kriticky závislá na použitém spektru. Perfektně shrnuje mobilní 5G sítě Dieter Bohn, který ho nazývá „concept car“. Můžete nyní vidět a na vlastní kůži vyzkoušet, co 5G dokáže a jak superrychlé umí být. Jeho užitečnost se ale momentálně blíží nule. V běžném životě vlastně ani nepoznáte, že nějaká nová generace sítí existuje, a nikoho by dokola omílaná zkratka 5G neměla motivovat ke koupi konkrétního telefonu.
Jiná situace ale panuje v sektoru fixního internetu, kde 5G připojení domácností může nabízet výrazně lepší vlastnosti než současné LTE připojení nebo Wi-Fi připojení od místního poskytovatele internetu. V podcastu zmiňují i jakési pseudo-fixní připojení k internetu – telefon máte připojený k mobilní 5G sítí (rychlost stahování např. 1000 Mbps) a toto připojení sdílíte do svého notebooku.
Z pohledu běžného uživatele je tedy fixní, resp. pseudo-fixní připojení hlavním plusem 5G v současnosti. Na další přínosy si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Před telekomunikačními operátory (ve spolupráci se vládami jednotlivých států) teď stojí výzva v podobě výstavby nové infrastruktury, která dokáže naplnit velká očekávání vkládané do sítí páté generace.
